Náhrada nákladů na výživu pozůstalých zaměstnance, který zemřel v důsledku pracovního úrazu

Dle § 271h zákoníku práce náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, tedy vůči kterým měl vyživoací povinnost, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku.

Podmínkou není, že zamřelý zaměstnenec tuto povinnost plnil. Rovněž není podmínkou to, aby tato vyživovací povinnost, resp. její výše, byla stnanovena soudem.
 
Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.
 
Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zemřelého zaměstnance; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku pro dou po skončení pracovní neschopnosti.