Pomůžeme vám s náhradou škody

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. srpna 2024, sp. zn. 25 Cdo 227/2024, řešil případ, kdy žalobkyně uklouzla v supermarketu BILLA na listu ředkviček, poranila si koleno a musela být ještě ten den operována. Paní po supermarketu požadovala bolestné ve výši 63 455 Kč. Povinnost k náhradě nemajetkové újmy je v tomto případě založená ustanovením § 2924 občanského zákoníku, které se týká škody z provozní činnosti. Dle věty druhé tohoto ustanovení se může provozovatel takové škody zprostit, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

V řízení před soudem prvního stupně žalovaná tvrdila, že v prodejně byl pověřený pracovník, který tuto sekci zeleniny pravidelně udržoval čistou a uklízel nepořádek na podlaze. Navíc je tam vždy umístěn koš, do kterého mohou sami zákazníci odpad ze zeleniny odhazovat. V případě zvýšené aktivity zákazníků při slevových akcích byly kontroly čistoty prováděny i častěji. Soud jí bolestné přiznal, protože neshledal postup žalované dostatečným z hlediska veškeré péče, kterou lze po provozovateli rozumně požadovat, aby nedošlo ke škodě.

Krajský soud se se soudem prvního stupně ztotožnil a za podstatné považoval zejména to, že žalobkyně neuklouzla v důsledku např. mokré podlahy nebo nerovnosti, nýbrž v důsledku neuklizeného spadlého zboží (tj. listů ředkviček). Vzhledem k pohybu starších osob v prodejně měl být úsek kontrolován a uklízen častěji a v případě, že je zrovna v prodejně větší počet zákazníků, tak má být této sekci věnována větší pozornost. Dle odvolacího soudu žalovaná neprokázala, že vynaložila opravdu veškerou péči, kterou lze po ní rozumně požadovat, aby k újmě nedošlo.

Žalovaná se proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze bránila dovoláním u Nejvyššího soudu a zejména tvrdila, že v řízení prokázala, že přijala řadu preventivních opatření, aby zamezila úrazům zákazníků z důvodu uklouznutí, zejména instalovala čistící rohože u vchodů do prodejny a protiskluzovou dlažbu na podlaze, na úseku ovoce a zeleniny umístila koše pro odhazování odpadu ze zeleniny, a dále pověřila vybrané zaměstnance úklidem tohoto úseku a dohledem nad tímto úklidem. Žalovaná trvala na tom, že naplnila podmínky pro zproštění se povinnosti k náhradě této újmy.

Nejvyšší soud dal žalované za pravdu a shledal, že si počínala jako řádný a odborně způsobilý provozovatel. Předně uvedl, že nelze přijatá opatření k předcházení škodám hodnotit jako nedostatečná jen proto, že ke škodě došlo. V takovém případě bych se totiž provozovatel v podstatě nikdy nemohl zprostit své povinnosti k náhradě škody. Ve svém rozhodnutí dále uvádí, že důležité je, jak skutečně si žalovaná při předcházení škodě počínala a vzhledem k tomu, že celá provozovna měla protiskluzovou podlahu, byl tam umístěn koš pro odhazování odpadu a v daném úseku byl prováděn pravidelný úklid, tak žalovaná přijala dostatečná opatření, aby minimalizovala riziko vzniku újmy. Dle soudu po žalované nelze rozumně požadovat, aby v každé minutě sledovala každého zákazníka, který nakupuje zeleninu, zda mu neupadne několik listů zeleniny.

Toto rozhodnutí potvrzuje, že odpovědnost za škodu způsobenou z provozní činnosti podle § 2924 občanského zákoníku není absolutní a na základě liberačního důvodu je možné se povinnosti uhradit náhradu škody zprostit.

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy při úmrtí zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání náleží dle § 271i zákoníku práce pozůstalým nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo. Soud může tuto částku přiměřeně zvýšit, a to v souladu s § 271s zákoníku práce s ohledem na dikci samotného ustanovení, kde je u vedeno „nejméně ve výši“.

Při konkrétním rozhodování soudu se uplatní volná úvaha soudu, který vezme v úvahu např. mimořádné okolnosti úmrtí zaměstnance, nízký věk oběti či pozůstalých, závislost pozůstalých na zemřelém, vyšší intenzitu jejich vztahu a hlubší citové strádání pozůstalých (NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1124/2022). Tyto okolnosti jsou důvodem pro zvýšení náhrady.

V každém věku je vnímání úmrtí blízké osoby odlišné – velmi malé dítě sice není schopno si ztrátu plně uvědomit, zato ale ho to ovlivní po delší dobu. Dospělý jedinec, který už na rodiči není závislý, a dokonce i žije již samostatně, bude mít úplně jiné vnímání této situace a bude to na něj mít odlišný dopad. Lidsky složité jsou případy, kdy po zemřelém zaměstnanci zůstávají nezletilé děti, které byly odkázány na jeho výživu. I v takových případech se pak soud zabývá právě intenzitou a kvalitou vztahů dětí se zemřelým zaměstnancem.

Nárok na náhradu samozřejmě není vyloučen ani v případě, kdy děti nežily se zemřelým zaměstnancem v rodinné domácnosti. Soud pak např. zjišťuje i kvalitu jejich společně tráveného času. Jiná bude výše náhrady v případě, kdy zemřelý zaměstnanec se s dětmi stýkal intenzivně, oproti případu, kdy z nějakého důvodu byla jejich vazba oslabená. V neposlední řadě soud může vzít v úvahu, že rodině budou chybět finanční prostředky, které zemřelý zaměstnanec mohl dětem poskytovat, byť i nad rámec poskytovaného výživného. Kromě toho je také potřeba zohlednit mimořádné okolnosti úmrtí, tj. okolnosti pracovního úrazu.

Lze tedy shrnout, že při posuzování výše jednorázové náhrady škody, má soud širokou diskreční pravomoc a bude zohledňovat kvalitu a intenzitu vztahů zemřelého a pozůstalých, okolnosti úmrtí, následného vnímání úmrtí pozůstalými dětmi, míru narušení normálního život a finanční výpadek. V každém konkrétním případě budou okolnosti odlišné a bude nutné se tím zabývat. Vzhledem k tomu, že není stanovena žádná horní hranice výše jednorázové újmy.

Pro úplnost zbývá dodat, že vedle jednorázového odškodnění existuje možnost získat náhradu nákladů na výživu („pozůstalostní renta“) dle § 271h zákoníku práce.

Velmi často nastávají situace, při kterých vznikne újma na zdraví, avšak za tento nastalý následek mohou různými podíly jak škůdce, tak poškozený. V konkrétních případech je tak třeba zkoumat, zda existují příčiny vzniku nemajetkové újmy také na straně poškozeného, případně jaké a jakým podílem se na vzniklé újmě sám poškozený podílel. Takovými příčinami však nemusí být pouze protiprávní jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.08.2018, sp. zn. 25 Cdo 3836/2017), ale také neobezřetné, neopatrné či lehkovážné konání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2016, sp. zn. 25 Cdo 4842/2015).

Mezi příčinami na straně poškozeného i škůdce a nastalým následkem musí však být příčinná souvislost. Je tedy i na straně poškozeného možné brát v potaz jen takové jednání či opomenutí, které bylo alespoň jednou z příčin vzniku nemajetkové újmy. Zda konkrétní jednání poškozeného je příčinou nastalého následku se zjišťuje tzv. teorií podmínky, tedy zjišťuje se, zda by nastalá újma, stejným způsobem, na stejném místě a ve stejný čas, nastala i kdyby k danému jednání na straně poškozeného nedošlo.

Jestliže mezi jednáním poškozeného a jemu vzniklé nemajetkové újmě je příčinná souvislost, povinnost škůdce nahradit nemajetkovou újmu se poměrně sníží dle § 2918 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Jestliže je však jednání jedné strany v poměru k jednání druhé strany natolik nepatrné, že jej lze považovat za zanedbatelné, škoda se mezi strany dle § 2918 odst. 2 občanského zákoníku nedělí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.05.2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001).