Odškodnění příbuzných při úmrtí nebo závažném ublížení na zdraví
V případě, že byla osoba, tedy primární oběť, usmrcena či jí bylo zvlášť závažným způsobem ublíženo na zdraví, a to protiprávním jednáním, náleží § 2959 občanského zákoníku příbuzným a osobám blízkým (tedy tzv. sekundárním obětem) peněžitá náhrada vyvažující jejich utrpení. Utrpení sekundárních obětí představují zpravidla jejich duševní útrapy, které nepříznivě ovlivňují psychickou sféru člověka, v důsledku újmy způsobené primární oběti. Může se jednat o stavy smutku, nespavost, zvýšenou citlivost, podrážděnost, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost a mnoho dalších stavů. Při určení výše nemajetkové újmy se vychází, na straně poškozených, zejména z intenzity vztahu primární a sekundární oběti, věku primární oběti a pozůstalých, existenční závislosti na prinmární oběti, časové a místní blízkosti sekundární oběti k neštěstí a ze způsobu, jakým bylo neštěstí vnímáno. Na straně škůdce se přihlíží k jeho postoji, dopadu události do jeho duševní sféry, jeho majetkovým poměrům a míře zavinění (srov. např. nález Ústavního soudu z 22.12.2015 sp.zn. I. US 2844/14). Obvyklá výše náhrady nemajetkové újmy se pohybuje kolem 20ti násobku průměrné mzdy v národním hospodářství pro osoby nejbližší, tedy děti, rodiče a manžele. Tento rozsah náhrady nemajetkové škody však může být v případech vyšší intenzity a dopadu na sekundární oběť překročen, a to i v případě jiných osob blízkých. V některých extrémně závažných případech poškození zdraví (např. při vegetativním stavu primárního poškozeného) může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, a tedy může být vyšší i náhrada nemajetkové újmy osobám blízkým (srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 14. 10. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3468/2019).