Náhrada nemajetkové újmy při spoluzavinění poškozeného

Velmi často nastávají situace, při kterých vznikne újma na zdraví, avšak za tento nastalý následek mohou různými podíly jak škůdce, tak poškozený. V konkrétních případech je tak třeba zkoumat, zda existují příčiny vzniku nemajetkové újmy také na straně poškozeného, případně jaké a jakým podílem se na vzniklé újmě sám poškozený podílel. Takovými příčinami však nemusí být pouze protiprávní jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.08.2018, sp. zn. 25 Cdo 3836/2017), ale také neobezřetné, neopatrné či lehkovážné konání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2016, sp. zn. 25 Cdo 4842/2015).

Mezi příčinami na straně poškozeného i škůdce a nastalým následkem musí však být příčinná souvislost. Je tedy i na straně poškozeného možné brát v potaz jen takové jednání či opomenutí, které bylo alespoň jednou z příčin vzniku nemajetkové újmy. Zda konkrétní jednání poškozeného je příčinou nastalého následku se zjišťuje tzv. teorií podmínky, tedy zjišťuje se, zda by nastalá újma, stejným způsobem, na stejném místě a ve stejný čas, nastala i kdyby k danému jednání na straně poškozeného nedošlo.

Jestliže mezi jednáním poškozeného a jemu vzniklé nemajetkové újmě je příčinná souvislost, povinnost škůdce nahradit nemajetkovou újmu se poměrně sníží dle § 2918 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Jestliže je však jednání jedné strany v poměru k jednání druhé strany natolik nepatrné, že jej lze považovat za zanedbatelné, škoda se mezi strany dle § 2918 odst. 2 občanského zákoníku nedělí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.05.2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001).