Listy ředkviček a § 2924 o. z. v rozhodnutí Nejvyššího soudu (25 Cdo 227/2024)

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. srpna 2024, sp. zn. 25 Cdo 227/2024, řešil případ, kdy žalobkyně uklouzla v supermarketu BILLA na listu ředkviček, poranila si koleno a musela být ještě ten den operována. Paní po supermarketu požadovala bolestné ve výši 63 455 Kč. Povinnost k náhradě nemajetkové újmy je v tomto případě založená ustanovením § 2924 občanského zákoníku, které se týká škody z provozní činnosti. Dle věty druhé tohoto ustanovení se může provozovatel takové škody zprostit, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

V řízení před soudem prvního stupně žalovaná tvrdila, že v prodejně byl pověřený pracovník, který tuto sekci zeleniny pravidelně udržoval čistou a uklízel nepořádek na podlaze. Navíc je tam vždy umístěn koš, do kterého mohou sami zákazníci odpad ze zeleniny odhazovat. V případě zvýšené aktivity zákazníků při slevových akcích byly kontroly čistoty prováděny i častěji. Soud jí bolestné přiznal, protože neshledal postup žalované dostatečným z hlediska veškeré péče, kterou lze po provozovateli rozumně požadovat, aby nedošlo ke škodě.

Krajský soud se se soudem prvního stupně ztotožnil a za podstatné považoval zejména to, že žalobkyně neuklouzla v důsledku např. mokré podlahy nebo nerovnosti, nýbrž v důsledku neuklizeného spadlého zboží (tj. listů ředkviček). Vzhledem k pohybu starších osob v prodejně měl být úsek kontrolován a uklízen častěji a v případě, že je zrovna v prodejně větší počet zákazníků, tak má být této sekci věnována větší pozornost. Dle odvolacího soudu žalovaná neprokázala, že vynaložila opravdu veškerou péči, kterou lze po ní rozumně požadovat, aby k újmě nedošlo.

Žalovaná se proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze bránila dovoláním u Nejvyššího soudu a zejména tvrdila, že v řízení prokázala, že přijala řadu preventivních opatření, aby zamezila úrazům zákazníků z důvodu uklouznutí, zejména instalovala čistící rohože u vchodů do prodejny a protiskluzovou dlažbu na podlaze, na úseku ovoce a zeleniny umístila koše pro odhazování odpadu ze zeleniny, a dále pověřila vybrané zaměstnance úklidem tohoto úseku a dohledem nad tímto úklidem. Žalovaná trvala na tom, že naplnila podmínky pro zproštění se povinnosti k náhradě této újmy.

Nejvyšší soud dal žalované za pravdu a shledal, že si počínala jako řádný a odborně způsobilý provozovatel. Předně uvedl, že nelze přijatá opatření k předcházení škodám hodnotit jako nedostatečná jen proto, že ke škodě došlo. V takovém případě bych se totiž provozovatel v podstatě nikdy nemohl zprostit své povinnosti k náhradě škody. Ve svém rozhodnutí dále uvádí, že důležité je, jak skutečně si žalovaná při předcházení škodě počínala a vzhledem k tomu, že celá provozovna měla protiskluzovou podlahu, byl tam umístěn koš pro odhazování odpadu a v daném úseku byl prováděn pravidelný úklid, tak žalovaná přijala dostatečná opatření, aby minimalizovala riziko vzniku újmy. Dle soudu po žalované nelze rozumně požadovat, aby v každé minutě sledovala každého zákazníka, který nakupuje zeleninu, zda mu neupadne několik listů zeleniny.

Toto rozhodnutí potvrzuje, že odpovědnost za škodu způsobenou z provozní činnosti podle § 2924 občanského zákoníku není absolutní a na základě liberačního důvodu je možné se povinnosti uhradit náhradu škody zprostit.