Ústavní soud: náhrada újmy sekundárně poškozeným a § 2959 občanského zákoníku

Ústavní soud se v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/24 zabýval případem ženy, která po tragické dopravní nehodě přišla o snachu a dvě vnoučata. Její syn při této nehodě utrpěl těžká zranění s následnou psychickou újmou ze ztráty rodiny. Sama stěžovatelka nebyla účastnicí nehody, nicméně událost měla závažný dopad na její psychické zdraví, když ji byl diagnostikován těžký stupeň deprese.

Stěžovatelka se domáhala náhrady ztráty na výdělku a účelně vynaložených nákladů léčení. Nalézací soud uzavřel, že stěžovatelce vznikl nárok na odčinění škody i nemajetkové újmy ve smyslu § 2910 a § 2956 o. z. Odvolací soud ale po podaném odvolání žalobu v celém rozsahu zamítnul. Konstatoval, že újma na zdraví stěžovatelky nebyla způsobena přímo škodní událostí (dopravní nehodou), ale až následkem této škodní události – úmrtím blízkých rodinných příslušníků. V projednávané věci se jedná o postižení druhotné oběti, způsobené smrtí blízkého člověka, a tuto újmu je nutno posuzovat podle § 2959 o. z., nikoliv podle § 2910 či § 2956 o. z., jak dovodil soud prvního stupně.

Následné dovolání k Nejvyššímu soudu také nebylo úspěšné. Dle něj je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. Stěžovatelce, jakožto sekundární oběti tak podle Nejvyššího soudu vznikl toliko nárok podle § 2959 o. z., tedy právo na nahrazení tzv. citové újmy.

Ústavní soud tento výklad odmítl a rozhodnutí obecných soudů zrušil. Ustanovení § 2959 o. z. představuje pro sekundárně poškozené osoby jistou ochranu, ale nedopadá na situace, kdy zásah překročí mez "pouhých" duševních útrap a přeroste v lékařsky diagnostikovanou nemoc, a tedy v přímý zásah do tělesné a duševní integrity člověka.

V případech obdobných stěžovatelce je sekundární oběť osobou primárně poškozenou na zdraví, které náleží vůči provozovateli vozidla podle § 2894 odst. 1 i 2, § 2927 a násl. a § 2956 o. z. veškeré náhrady (majetkové i nemajetkové újmy) při ublížení na zdraví, které občanský zákoník zmiňuje v § 2958 a § 2960 a následující. Je-li v dané věci prokázána příčinná souvislost mezi škodní událostí a způsobenou újmou, není důvod, aby obecné soudy musely judikaturou suplovat nároky na náhradu majetkové újmy plynoucí poškozenému např. z § 2960 o. z., § 2962 o. z., zvýšenou náhradou újmy nemajetkové podle § 2959 o. z.

Z ústavně zaručeného práva na ochranu tělesné a duševní integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) vyplývá princip plného odškodnění. Každý, kdo utrpěl újmu na zdraví, má právo na její úplnou náhradu, a to jak v rovině majetkové škody, tak nemajetkové újmy. Pouhé navýšení náhrady za citovou újmu (zásah do rodinného a soukromého života) nemůže nahradit řádné odškodnění skutečné újmy na zdraví (včetně souvisejících finančních ztrát). Navíc navýšení náhrady újmy ve smyslu zmíněné judikatury Nejvyššího soudu představuje toliko jednorázovou platbu, která neodráží trvalý dopad na majetková práva poškozené osoby.

Ústavní soud zároveň zdůraznil nutnost velmi opatrného postupu při posuzování nároků na náhradu psychické újmy. Zjištění a objektivní prokázání zásahu do psychického zdraví jednotlivce není totiž v praxi nijak snadné. Obecné soudy by proto měly pečlivě zvažovat každý takový nárok a přiznávat náhradu jen tam, kde je to náležitě odůvodněné a prokázané. Důležité je rozlišovat, zda v konkrétním případě došlo k lékařsky zjistitelnému zásahu do tělesné či duševní integrity (typicky k diagnostikovatelné psychické nemoci), nebo zda jde „pouze“ o zásah do soukromého a rodinného života bez prokazatelného onemocnění. Toto rozlišení je podstatné pro správné právní posouzení – zatímco v prvním případě má poškozený nárok na plné odškodnění jako při jakékoli jiné újmě na zdraví, ve druhém případě připadá v úvahu náhrada nemajetkové újmy podle § 2959 o. z. za citovou újmu, avšak v omezeném rozsahu odpovídajícím „pouhým“ duševním útrapám.